Šnečku, šnečku, vystrč růžky,
dám ti krejcar na tvarůžky
a trojníček na tabáček
bude z tebe hajdaláček!
Trávit čas s dětmi je požehnání. Hravě si s nimi zopakujete dětská říkadla, písničky, vydolujete ze sebe utajené malířské a jiné tvůrčí schopnosti a nebo se z vás stanou třeba odborníci přes šneky🐌🐌🐌
Prší…
Už je to dlouho, co neříkáme: “To je ale škaredé počasí.“ Ba právě naopak, máme z deště radost a za každou kapku vody jsme vděčni. A líbí se to i šnekům.
Šnek je lidové označení hlemýždě zahradního nebo i jiného plže se šnekovitou ulitou.
A co nám o něm prozradí Wikipedia? Např. to, že je 4 – 5 cm velký, pohybuje se maximální rychlostí 5m/hod, dožívá se přibližně šesti let, má pravotočivou ulitu (raritou může být i levotočivá). Má 2 páry tykadel, z nichž delší pár nese oči a kratší pár je orgánem čichu a hmatu. Svalnatá noha vylučuje hlen, který slouží k pohybu. U mladých hlemýžďů má ulita tmavě hnědou nebo žlutohnědou barvu, stárnutím hlemýždě je barva stále světlejší. Hlemýžď se pohybuje pouze za deště a potom asi den po dešti. Poté se přilepí k podkladu (např. kameni, rostlině atd.) a nepřemísťuje se až do dalšího deště. Hlemýžď je býložravec. Živí se rostlinami, které ukusuje pomocí raduly (takové pilníkové destičky), denně zkonzumuje tolik potravy, kolik sám váží.
V některých zemích slouží jako potrava pro člověka. V našich končinách konzumace šneků zavání gurmánstvím a spíše se nám šneci vybaví ve spojení s francouzskou kuchyní. Ale pamatujete si, jak jsme dostali k večeři na Krétě místní šnecí pokrm chochlioi ? Však také šneci pomohli Kréťanům přežít v krutých dobách nejen 2. sv. války.
Když je šnek během suchého počasí neaktivní, vytvoří si „víčko“ (epifragma). Víčko uzavře otvor ulity a zabrání vysoušení. U většiny druhů suchozemských hlemýžďů je epifragma jednoduchá membrána složená z vrstev sušeného hlenu. Zakryje celý otvor ulity a šnek se ještě často přilepí k pevnému substrátu, jako je skalní povrch, zeď, větve stromu nebo stonky rostliny, snižující ztrátu vody z měkkých tkání jeho těla. Víčko z hlenu je obvykle průhledné a je elastické.
Několik druhů šneků vytváří tuto hlenovou membránu jen na krátkou dobu svého odpočinku, ale mohou také vytvořit jiné, speciální a pěkně tvrdé víčko a to před každoročním zimním spánkem (hibernací). Toto víčko je pevné a mnohem účinnější při ochraně ztráty vlhkosti než by bylo víčko z tenkého hlenu.
Je to velmi robustní plochá vápenatá struktura s malou perforací, která umožňuje výměnu kyslíku. Hlemýžď se ukládá k zimnímu spánku na několik měsíců do půdy a silné pevné víčko ho chrání nejen před vysycháním, ale také před útoky organismů žijících v půdě, jako jsou larvy masožravých brouků. Ale o těch třeba někdy příště😃😂🤣
