Kréta – největší řecký ostrov a zároveň pátý největší ve Středomoří, má 260 km na délku a v nejširším místě 56 km. Ze severu ostrov omývá Krétské moře, z jihu pak Libyjské moře. Délka pobřeží je 1046 km. Pro mnohé dovolenkáře je Kréta typickou plážovou destinací, ale rozklikněte si mapu, do jakých výšek šplhají jednotlivá pohoří ostrova! Nejvyšší hora Ida má 2.456m a když si představíte, že k pobřeží je to nějakých 20 – 25km, je to pěkný výškový rozdíl. Hory dominují celému ostrovu a tvoří tak přírodní hranici mezi nebem a Zemí.
-
- Zdroj: Wikipedia
Kdybyste se podívali na silniční mapu, zjistíte, že ostrov kolem dokola objet nejde. Vždy si musíte nějaký ten kilometr zajet, ať už na krásné pláže, poloostrůvky, archeologické památky či vysoko do hor. A pak zase pěkně zpět. Místní autobusová doprava sice funguje a spojuje největší města Heraklion, Rethymno, Chania a Agios Nikolaos. Bohužel tak ale minete spoustu míst, která stojí na trase za návštěvu.
Pro cestování na ostrově se tedy doporučuje půjčení auta a pro návštěvu si pak vyhradit alespoň 10–14 dní. Na Krétu jsme vycestovali v září 2016 na 2 týdny a auto si půjčili hned po příletu na letišti v Heraklionu, zde jsme ho opět v den odletu vraceli systémem vhození klíčků do schránky půjčovny.
Protože naše cestování je hlavně o setkávání s místními lidmi, bude o tom i tento příspěvek.
Na přednáškách často zmíníme couchsurfing – celosvětovou sociální síť, díky které se můžete setkat s místními, přespat u nich či alespoň požádat o cestovatelskou radu. Za 14 dnů jsme na Krétě nespali ani jednou v hotelu, využili jsme možnost přenocování u dvou couchsurfařů, spali jsme v autě nebo na pláži.
Irini žije s rodinou v malebném městě Agios Nikolaos. Sraz jsme měli v podvečer na autobusovém nádraží. Do města jsme přijížděli ze směru od Ierapetra. Cituji z deníčku: „Dechberoucí tyrkysová voda nás nutí k zastávkám a fotografování. Máme dobrý čas a využíváme příležitost ke koupání ve velkých vlnách v oblasti Ammoudara.“
„Jsem udělaný z dobré hlíny, udělaný na Krétě.“ — Nikos Kazantzakis, z dopisu příteli
Obyvatelé Kréty jsou národem sami o sobě. Často se identifikují jako Kréťané, teprve pak řeknou, že jsou Řekové. Už historie je popisuje jako hrdé svobodomyslné vlastence, jsou pracovití, rádi se baví a užívají si života. Mají silné rodinné vazby a udržují si spojení se svou kulturou. Jsou velmi přátelští a pohostinní.
Irini pro nás připravila typickou krétskou večeři. Dakos – krétský předkrm (mezedes). Jsou to plátky sušeného chleba, nadrobno nakrájená rajčata, sýr, bylinky, olivy, pepř, olej. Místní delikatesou pak byli šneci Chochlioi (χοχλιοί).
Ráno jsme vyrazili do historické vesničky Kritsa, zastavili jsme se v domku Irininých rodičů a pokračovali dalších 16 km na Katharo Plateau, náhorní plošinu rozprostírající se na hoře Dikti v nadmořské výšce kolem 1150 m. Cestou jsme ještě nabrali Irininu sestru Krystaleniu a na rodinném vinohradu jsme se setkali s dalšími sběrači, tatínkem Janisem, maminkou Marií, rodinou tety Sofie a s pomocníkem. Ten byl vybaven puškou, stejně jako ostatní lovci, kteří v okolí obcházeli. Nestříleli zloděje, ale divoké králíky:-)
Práce bylo asi na čtyři hodiny a stříhání hroznů nás bavilo. Pomocník odnášel plné bedny a jak jsme byli v pracovním zápalu, Laďa stříhal i v „cizím“ rajónu u strýčka. Vinohrad vlastní dvě rodiny a každá přesně ví, které hlavy jsou její, i když jsou vysázeny tak nějak na přeskáčku. Od té doby byl Laďa coby sběrač pod kontrolou majitelů.
Přišel čas přestávky a s ním společná krétská svačina, šátečky se sýrem, sladké pečivo se sezamem, frapé, voda.
Pak si šel zase každý na svůj vinohrádek, jehož hranice vyznačovaly kameny. My jsme ještě pomohli se sběrem rodině tety Sofie a přesunuli se na další vinohrad. Ďobali jsme hrozny, louskali ořechy a mandle. Irini má k této oblasti velmi blízko, prožila zde své dětství, povídala nám o tom, jak dřív mlátili obilí, jak vše z polí snášeli oslíci.
A pak byl bohatý oběd z místních zdrojů – různé saláty, zapékané těstoviny, vajíčka, brambory, dakos.
Na internetu jsou recepty na různé variace krétského salátu, my jsme ho měli v tomto složení: brambory, rajčata, cibule, vajíčka natvrdo, olivy, olej, suchary dakos.
Malebná horská vesnice Kritsa je tradiční krétská vesnice se starými domy a úzkými uličkami. Okolní olivové háje poskytují olej vynikající kvality. Do vesnice je svedena čistá voda z horských pramenů, nazývají ji “Šampaňské Kritsa” a údajně přispívá k dlouhověkosti jejích obyvatel. Místní ženy jsou známé svými výšivkami, tkalcovskými, háčkovanými a krajkářskými výrobky.
To je couchsurfing…potkat se s místními a prožít s nimi třeba nádherný den při sbírání hroznů, aniž by se cokoliv dopředu plánovalo. A o tom je to naše cestování. Děkujeme, Irini! Ευχαριστώ, Ιρίνα!
